Teorie dobra

Lidé již od pradávna zkoumají svět a touží poznat zákonitosti, jimž vesmír podléhá. Astrofyzici pátrají v nekonečných hlubinách kosmu po „počátcích“ času a prostoru, přírodovědci se úpěnlivě snaží odhalit, jak vznikl život na naší planetě, lékařská věda hledá způsoby, jak léčit všechny nemoci. Je nepochybné, že na počátku třetího tisíciletí činí lidstvo první krůčky v kolonizaci vesmíru.

Naproti tomu se zdá, že mnozí z nás se nezajímají, kým a čím jsou naše osobní životy ovlivňovány, jakým zákonitostem jako lidské bytosti podléháme. Existuje ohromné množství lidí, kteří věří, že životy všech lidí musí být vždy a navždy řízeny vládou a státními úředníky. Přesvědčení těchto lidí je tak skálopevné, že každý, kdo i jen naznačí, že tomu tak být nemusí, je v jejich očích přinejmenším podivín.

A proto se ptám: Je „normální“, že člověk je řízen prostřednictvím tisíců vládních zákonů, vyhlášek a nařízení? Je přirozeným stavem, že člověk sám nerozhoduje o svém životě a majetku? Což není člověk nadán rozumem a není svéprávnou bytostí? Opravdu neexistuje žádná jiná alternativa uspořádání mezilidských vztahů než stát?

Mé pojednání je hledáním odpovědí na tyto otázky. Je polemikou s „věřícími ve stát“ a zároveň výpovědí o mém pátrání po tom, co je člověku vlastní, v čem spočívá jeho přirozenost. Chce ukázat, že uspořádání mezilidských vztahů je jednou ze základních otázek života každého z nás.